Jak jsme nejeli a jeli na Bali
Péťa Marešová patří již několik let ke stálicím našich kempů a českého surfování. Potkat jste ji mohli v nejedné destinaci a její poslední kroky směřovaly na surftrip na Bali, kde vzniknul i tento parádní report.
 |
 |
Se surftripem cestujeme už nějakou dobu. Od prvního dne na pěně na karibském Encuentru jsme udělali pár krůčků a u všech stál někdo z téhle fajn party. A protože se snadno spálím :-), letos jsme zamířili pod rovník do Canggu – jedné ze surfových Mekk na Bali. Zbývaly nám tři dny do odletu a na mě šlápla špatná karma. S rozříznutou rukou jsme jeli na šití s tím, že pár stehů na prkně nebude zas tak vadit. Na operačním sále, ale vzaly moje plány za své. Přeříznutá šlacha, šest týdnů sádra, rehabilitace a tři měsíce do plné zátěže. Obrázek pláží a rýžových políček se začal vytrácet. Jak se říká, že pravé kamarády poznáš až v nouzi, tak pod to bych se podepsala. Na rozdíl od aerolinek, co nás za rebooking nekřesťansky zkasírovaly, surftripáci nám vyšli maximálně vstříc a zařídili, co se dalo. A já bych jim za to strašně moc ráda poděkovala. Hlavně Marťe a Terce, protože fakt, že jsme nakonec přece jen odletěli, byl z velké části vaší zásluhou. Jste boží. Dík ❤
Po šesti týdnech je sádra dole, ještě jednou rukou balím kufr a letíme (Yes! In your face, karma :-)). Po cestě z Denpasaru probíráme s řidičem všechno možné a já si ověřuju výslovnost nejpoužívanějších frází (pozn. až uslyšíte Pítrse na někoho volat “terimakasíčko” :-), je to český různotvar terima kasih – neboli děkuji). V Riviera House nás vítá zběsilým vrtěním ocasu pes Misty a hned za ním s úsměvem Bradleyho Coopera náš kámoš, instruktor ze Srí Lanky, místní kulturní referent:-) a vycházející hvězda českého surfingu – výše zmíněný Pítrs 🙂 . Zdravíme opálené surfaře z předchozího kempu, dostáváme spousta typů na jídlo a výlety. Půjčujeme skútr a jedeme obhlédnout to nejdůležitější – místní surf spoty. A že je z čeho vybírat.
 |
 |
Druhý den brzy ráno vyrážíme na Berawu. Surfuji s ortézou na ruce, o kterou se nedá pořádně opřít, a navíc zjišťuji, že po šesti týdnech s kamarádkou sádrou není ani moje fyzička žádné terno. Chytám raději větší vlny, co se lámou dál od pláže, přijde mi bezpečnější se nechat trochu potáhnout pod vodou, než se rozplácnout na mělčině :-). Tady zjišťuji, že s novým prknem nechytnu vzadu na lineupu ani rýmu, takže musím blíž ke břehu. High tide a rychle se lámoucí vlny nás pěkně zkouší. Chuť si zajezdit je ale větší, menší prkno se špičkou mě strašně baví a tak i přes všechny ty držkopády a rytí v písku mám na kontě nakonec i nějakou tu pěknou vlnu.
Na pozdní snídani vyrážíme do Satu satu, místní kavárny. Při pohledu na stůl se snídaní začínám chápat výraz “foodporn”, jídlo je barevný jak od Picassa. Nevydržím a taky fotím. #jsemTrapnaAleMusimTrochuNastvatKolegyZpraceNaInstaci :-). Po snídani spořádám ještě palačinky s litrem sirupu a jsem zralá tak na glykemický záchvat. Energie navíc se hodí. Večer se dá po surfování kromě vyvalování v síti s Bintangem v ruce vyrazit do některého z klubů. Před Gimme shelter se sjíždějí skútry a na malém pódiu je open-mic session. Místní zpívají cizí kousky i věci z vlastní tvorby. Plácám si s týpkem v rasta čepici, co na chvíli zastínil Thoma Yorkeho. V pozdějších hodinách se účinkující míchají až jedna rapová formace nahodí beat a vzduch prořízne kromě indonéštiny i čeština. Zatímco Dave sype sloky z rukávu, my paříme v první řadě.
Další dny projíždíme různé pláže. V půjčovně surfů u Charlie Brown si připadám jak dítě v cukrárně. Pítr nás bere i na vzdálenější spoty. Jedno dopoledne trávíme na Balanganu – pláži s reefem a křišťálovou vodou. Po surfu si cpeme pupíky smaženou rýží nasi goreng. Nevadí, že si to dáváme i k večeři. Někteří z nás stihnou za jeden den i nasi goreng hattrick :-). V neděli mám narozeniny a tak si nadělím celodenní výlet k Nusa Penida, kde se šnorchluje s mantami. Mám štěstí. Jedna plave chvíli těsně podemnou, užívám si tu nevšední společnost. Večer si místo dortu sjedeme na trhy pro ovoce a uděláme smoothie. Jsem oficiálně stará, ale s jistotou můžu říct, že mi vůbec nic nechybí.
Bali není jen o surfu. Na každém kroku tu na vás dýchá pohoda a to i na místech, kde byste to nečekali, jako třeba v dopravě. I když tu skútry předjíždějí z obou stran, přednost je v duchu “kdo dřív, ten dřív” a vypadá to, že v tom chaosu neplatí žádná pravidla, brzy zjistíte, že platí – pozornost a ohleduplnost. Všichni tu pracují, ale odpočinek se nepodceňuje. Přebírám tento příjemný mindset a zařazuji do svého slovníku i odporné slovíčko “chillovat”, které se tady dá použít v každé druhé větě. “Ta síť je na chillování lepší.” nebo “Půjdem za chvíli, já si dám ještě kokosák a chill.” Tahá to za uši, ale zvyknete si rychle.
Pokud jste naštvaní, že vás někdo dropnul, a potřebujete se uklidnit a nebo chcete jen protáhnout surfem utahané tělo, můžete se dojít odreagovat na jógu do místního studia Pranava, schovaného mezi chrámem a rýžovými poli. Ve chvílích, kdy ale i pozice “šťastného dítěte” představuje příliš namáhavou aktivitu, je dobré vyměnit jogové studio za SPA s masážemi, kterých je tu také požehnaně. Jedno je hned přes ulici. Brzy se zařazujeme mezi stálou klientelu. Je tu pevná nabídka, ale rádi vám vyhoví i s customizací služeb (ne, nemyslím tím masáž s happyendem). Jediný happyend, co tu dostanete, je ear candle a čaj zdarma :), i když o překvapení také není nouze. Když vysvětluji usměvavé masérce, že potřebuji uvolnit surfem namoženou bederku, nerozumí a přivolává šéfovou. Ukazuji na spodní stranu zad a vypadá to, že se chápem. Chvíli něco vysvětluje kolegyni, pak se společně chichotají a následuje dvacetiminutová masáž zadku :-). No, nebudu lhát, není to vůbec špatné. 🙂
Následující dny utíkají rychleji, než bych chtěla. Po pár týdnech si připadám, jak kdybych tu bydlela. Ale čas běží, přestože ho vesele ignoruji, a tak přichází večer, kdy přijíždí noví surfaři a my se loučíme. Kromě místa a oceánu mi už teď chybí ta fajn banda, se kterou jsme ten malý kousek našich příběhů mohli sdílet. Jedna z věcí, co mě na cestování nejvíc baví, jsou právě zajímaví lidé, které potkáte. Takže “Good by, Bali”? Spíš “See ya”. Po cestě na letiště už hledám letenky na listopad :)…
