VÍM JISTĚ, ŽE SE NA SRÍ LANKU VRÁTÍM

Verča s námi poprvé vyrazila na Surf-trip na Srí Lanku. Moc jí děkujeme za sepsání krásného reportu a těšíme se, až se s ní zase potkáme na vlnách.

Září 2019, těsně po bonusech sedím v kanclu na Budějovické a říkám si, udělej něco pro sebe a leť. Bali, Srí lanka, nebo snad divoká Indie? Táhne tě to na místa, která jsou spojená s jógou, s oceánem… Srí-Lanka, to je to místo kam se vydám s batůžkem a sama a na tři týdny! Na drinku ve freeride baru mne nasměrují na Surf-trip a Otíka Olivu. Na konci ledna 2020 brzy ráno přilétám do Kolomba, miluji, když na mne dýchne klima tropů a místní chaos. Řidič mne odváží na jih do města Matara. Chvilku jsme SK Town s řidičem hledali, ale jsem tady!

Přivítá mne Vítek, to je surfař se zrzavými vlasy a je členem místní Surf-tripové crew. Ukáže mi pokojíček, já si tam hodím batoh, dám si sprchu, natřu bílou kůži padesátkou a vyrážím tuktukem do supermarketu. Po chvilce pochopím, že zběsilá jízda není výjimkou a že to ti kluci Srílanští mají vlastně pod kontrolou a v řidičské schopnosti muže s rudými zuby začínám věřit. Přijela jsem na kouzelné místo, představte si to, začínám den mladým kokosem, tréninkem surfování, krásnou a vydatnou snídaní, kávičkou, rozhovory s lidmi co mně baví, mažu si namoženiny z ranní season Ayurvedickou mastí a nespěchám, nikam.

Úplně jsem vypla, hlava přestala produkovat myšlenky, co zatěžují. Jak skvěle cítí se tělo, které je po několika dnech burácení ve vlnách a protahováním na jógamatce vážně mňam, cítí se i mysl, duše je tak nějak lehčí a mezi rty jakoby vám zůstávalo zrnko rýže, které tvoří krásný vnitřní úsměv. Cítila jsem se svobodná jak snad nikdy předtím.

Po týdnu, když už bylo opravdu jen teď a tady jsme se s partičkou fajn holek, a ne žádných fajnovek, vydaly na Vysočinu Srí Lanky a byla to nádhera. Rozmanitost Srí-Lanské přírody, zeleň, čaj, kopce, vodopád, na který čučíš, když ráno snídáš, zážitek z vlaku mezi místními… Po pár dnech se vracíme zpět do campu, už se mi stýská po prkně, po překonávání strachu z divokého oceánu. A tak z týdnu v campu, v komunitě, byla nakonec celá dovolená a stala se nezapomenutelnou.

Jsem zamilovaná a vím jistě, že se na Srí-Lanku vrátím.

Veronika