Na Lanzarote na pohodku
Píšu tento příspěvek a sedím před bungalovem na Lanzarote a koukám, jak Terka s Matyášem uklízí. Už jsem tu měsíc a týden a na odlet to zatím nijak zvlášť nevypadá. No a jak jsem se tady vlastně ocitl a co mě tady tak zdrželo?
Long story short: prostě, když se v listopadu všichni chystali na Vánoce a konec roku s covidem a naše plány na Silvestra, narozky, party, sufin’n’chill výlet na Kanáry se postupně rozpouštěly, jak známým v různých zemích zavírali hranice a zdražovali letenky, rozhodli jsme se jít každý z partičky na vlastní pěst a buď se na Silvestra potkáme nebo ne. A přesně v tohle období mi Julie, kterou jsem vlastně nikdy ani neviděl, doporučila Famara beach na Lanzarote.
Protože jsem měl spoustu práce a vlastně neměl chuť něco hledat, dal jsem na její doporučení a booknul si prvních 14dní na ostrově. Už tenkrát mi bylo jasné, že se asi můj návrat odloží „because of covid“, jak se teď říká jako univerzální omluva čehokoliv.
No a pak už to jelo standartně dle obyčeje roku 2020: testy, formuláře, respirátor…etc. Let cajk a až na to, že jsem na letišti nejdřív málem nastoupil do cizího auta, jsem se nakonec dostal i s nákupem do svého studia na pláži. Matyáš mě představil Maxovi, francouzovi, co má provozuje můj bungalov a bude vlastně i můj soused. Potom co jsme získali zpátky mojí Vansku, kterou mi Maxův pes Django odnesl do tmy, jsem se zabydlel a začal svůj snový pobyt na ostrově, který jsem tenkrát ani netušil na kolik se vlastně protáhne.
Ale asi tohle nečtete kvůli mému osobnímu příběhu, ale zajímají vás spíše vás zajímají postřehy k ubytování, službám a surfu. Ubytování je luxus a hodně si tu člověk odpočne od města a tak, což se zvlášť hodí, když je covid nebo jiná pandemie, kdy člověk zrovna nevyhledává davy. Připojení k internetu šlape ale perfektně, takže konektivita kvůli práci nebo rodině funguje bez problémů. Kromě surfu se tady dá chodit na procházky nebo na výběhy jak po pláži tak trohu výše do svahu nad zálivem, kde je pár cest a trailů, odkud se běhat a přitom si vybírat nejlepší spot v zálivu, kam to zrovna chodí.
A to nejdůležitější SURF: pro mě to byl znovu začátek, protože jsem vždycky jezdil/nejezdil bez jakéhokoliv coachingu. Rozhodně doporučuji dát si lekce a začít úplně od basic technik, i když jste vyježděný ze skatu nebo jiných boardsportů, ušetříte si tak odnaučování zlozvyků, který si nejspíš jako samouk vybudujete. Začal jsme tedy skupinovými lekcemi na dlouhém softboardu („pěňáku“) a postupně se přes plastovýho Bica prokousal až k 6’8” Torqu, na kterým jezdím teď a dost mi sedí. Teď jsem ve stavu, že beru (take-off) většinu (rozumných) vln, co se rozhodnu, občas někoho „omylem“ dropnu 😀 a jinak pokorně pádluju, duckuju a ladím styl. Rozhodně doporučuji nehnat se do shorta moc brzy, nechat si poradit a během surfovacího rozvoje se i párkrát trochu vrátit a zajezdit si znovu s delším prknem, protože vychytáte věci, které vám v prvním kole unikly nebo jste ještě neměli level je řešit.
Zatím tak… Třeba se tu ještě potkáme, protože letenku jinam pořád nemám.